Beltain [čte se v angličtině "B'yal-t'n"] je starobylou oslavou plodnosti. Beltain je také satanistickým novým rokem a je to starobylý tradiční svátek oslavy jara. Oslavy plodnosti mají svůj původ ve starověké Mezopotámii. Spolu s hodováním se konaly orgie, které měly podpořit plodnost zvířat a hojnost úrody pro nadcházející rok. Beltain se nachází přímo naproti Samhainu [Halloweenu] na satanistickém kalendáři. Samhain je časem sklizně. Beltane je také oslavou návratu Slunce, výsadby plodin a znovuzrození jara.
Ve starověké Mezopotámii byl tento obřad plodnosti známý jako „Zagmuku“. Zagmuku se slavil při prvním novoluní po jarní rovnodennosti. Starověcí lidé slavili také sklizeň, přímo naproti Zagmuku, neboli původní Samhain.
Protože se svátek zaměřuje na znovuzrození, původní epos o stvoření známý jako Enuma Elish, byl předčítán během čtvrtého dne festivalu, který trval 12 dní. Původně se slavnost konala na počest sumerského boha Enlila [Baala] a odtud pochází název „Beltain“. V Mezopotámii sloužil novoroční svátek také k potvrzení pouta mezi komunitou a bohy, přičemž komunitu představoval v chrámovém rituálu král, neboť král byl tím, kdo byl zodpovědný za za neustálou péči o pozemskou harmonii a zodpovídal se za to Bohům. Král se spojil s velekněžkou ve vnitřní svatyni zikkuratu a společně prováděli rituální sex.
Satanský rok vychází z přírodního cyklu. Osm hlavních sabbatů jsou rovnodennosti a slunovraty slunečního roku [666] a 4 čtvrťové dny mezi nimi. Čtyři rovnodennosti a slunovraty jsou založeny na pohybu Slunce. Rovnodennosti jsou středem pohybu Slunce a slunovraty jsou koncovými body pohybu Slunce. Tyto čtyři sluneční body jsou kosmickými událostmi založenými na pohybu Země a Slunce a symbolizují vzájemné působení světla a tmy. „Toto datum je již dlouho považováno za „energetický bod“ zvěrokruhu a je symbolizováno Býkem, jednou z postav "tetra-morf", která se objevuje na tarotových kartách, světa a kola štěstí. [Další tři symboly jsou Lev, Orel a Duch.]“ ¹
Ty se objevují také na egyptské Sfinze. „Astrologové znají tyto čtyři postavy jako symboly čtyř „pevných“ znamení zvěrokruhu [Býka, Lva, Štíra a Vodnáře] a ty se přirozeně shodují se čtyřmi velkými sabaty čarodějnictví.“ ²
Beltain je středovým bodem mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Vzhledem k poloze Země v tuto důležitou dobu, jsou telepatická komunikace s bohy a duchovní svět velmi otevřené. Je to vynikající doba pro komunikaci s démony
Beltain začíná 30. dubna večer při západu slunce. Tento zvyk pochází od Keltů, kteří vždy počítali jejich dny od západu slunce do západu slunce. Západ slunce byl čas, kdy druidští kněží zapalovali Baalovy ohně na vrcholcích kopců.
Beltain symbolizoval jiskru života a plodnosti. Tradičně byly ohně tvořeny ze dřeva devíti různých druhů stromů a zapalovaly se na speciálně připravené posvátné mřížce. Mřížka vznikla tak, že se na zemi načrtl čtverec a rozdělil se na osm menších čtverců. Tráva z osmi vnějších čtverců se vykopala a vysypala, přičemž devátý čtverec uprostřed zůstal nedotčený. „Beltainský oheň symbolizoval ústřední ohniště komunity. Tyto místní posvátná ohniště představovala mystický božský oheň v centru všech věcí, jehož jiskru života nese každý z nás.“ ³
Předvečer svátku Beltain se tradičně slavil nahý za orgasmického sexu. Páry tvořily dvojice, proskakovaly plamenem a až do rozbřesku chodili do lesa a oddávali se celonočnímu sexu, po intenzivním hodování. Nošení oděvu nebo rituálního roucha bylo příliš nebezpečné při skákání skrz plameny. Často byl dobytek hnán mezi dva takové ohně [oblíbeným palivem pro ně bylo dubové dřevo]. Následujícího rána se odváděli na jejich letní pastviny.
Oslavenci tančili nazí kolem májky. Májka je odvozena od egyptského obelisku a představuje vztyčený falus [penis]. Tradičně se byla stavěna ze dřeva břízy, stromu očisty.
„Slovy autorů knihy Witchcraft Janet a Stewarta Farrarových byl Beltain hlavně časem „...lidské sexuality a plodnosti, bez studu.“ Mezi takové asociace patří zřejmá symbolika falusu májkou a jízda na koníkovi. Dokonce i zdánlivě nevinná dětská říkanka: „Jeďte na vypjatém (cock horse, pozn.překl.) koni na Banburry Cross...“ uchovává takové vzpomínky. A další verš „...vidět krásnou ženu na bílem koni“ odkazuje na každoroční vyjížďku „Lady Godivy“ skrze Coventry. Každý rok po téměř tři století, nahá vesnická dívka [zvolená královnou máje] předváděla tento pohanský obřad, dokud puritáni tento zvyk neukončili.“ 4
K dalším prvomájovým zvykům patří obcházení hranic vlastního pozemku, oprava plotů a hraničních značek, vymetání komínů, účast na lukostřeleckých turnajích, tanec, hodování, hudba, pití a požitkářství.
Ve starověkém Egyptě byl jarní svátek plodnosti, který se slavil během Het-Her, známý jako „Svátek radostného spojení“. Energie zemského znamení Býka představuje plodnost a začátek vegetačního období; spojení Slunce a Měsíce symbolizovalo splynutí mužského [solárního] a ženského [lunárního], novoluní. Staří Egypťané slavili tento svátek uměním, hudbou, tancem, vystupováním a pohlavním stykem.
Satanova radost se snaží zbavit satanismu všech židovsko-křesťanských nešvarů, které ho po staletí zamořovaly. Další název pro oslavy 30. dubna je Svátek Valbörg.“ Odmítáme nazývat tuto noc „Nocí Walpurgis“. „Walpurgis“ je jméno křesťanského světce.
Před lety se na vrcholu Brockenu konaly velké sabaty v oblasti Harzu v Německu. Černá mše, hostiny a orgie trvaly až do svítání, tančilo se u obrovského ohně a intenzivně se oslavovalo.
Svátek Valbörg je oslavou plodnosti, která má svůj původ u Vikingů. Svátek se rozšířil po celé Evropě. Říká se, že hranice mezi Zemí a astrálním/duchovním světem je v tuto dobu velmi tenká. Co se stane tuto noc, zejména o půlnoci [30. dubna - 1. května] má zvláštní význam. Veškeré rituály, magie, duchovní komunikace a s tím související věci, jsou v tuto posvátnou noc mnohem účinější.
Zdroje:
¹ The Eight Sabbats of Witchcraft, Mike Nichols
² Tamtéž.
³ The Pagan Book of Days, Nigel Pennick
4The Eight Sabbats of Witchcraft, Mike Nichols
The Religion Of Babylonia and Assyria, Morris Jastrow, Jr., PH.D., 1898
© Copyright 2005, Joy of Satan Ministries;
Library of Congress Number: 12-16457